Obsah

• Dva Korejci
• Korejská válka a studená válka
• "Žádný náhradník za vítězství"?
• Korejská válka dosáhne Stalemate
• Oběti korejské války
• FOTOGALERIE
• Korejská válka

25. června 1950 začala korejská válka, když přes 38. rovnoběžku přelilo asi 75 000 vojáků ze Severokorejské lidové armády, hranici mezi Korejskou demokratickou lidovou republikou podporovanou Sovětským svazem na sever a Korejskou prozápadní republikou jih. Tato invaze byla první vojenskou akcí studené války. Do července jménem americké Koreje vstoupily americké jednotky do války. Pokud jde o americké úředníky, šlo o válku proti silám samotného mezinárodního komunismu. Po nějakém brzkém zpětném chodu napříč 38. rovnoběžkou se boj zastavil a oběti se stáhly, aniž by jim ukazovaly. Mezitím američtí úředníci úzkostlivě pracovali na tom, aby se Severokorejci vytvořili nějaké příměří. Obávali se, že by alternativou byla širší válka s Ruskem a Čínou, nebo, jak někteří varovali, třetí světová válka. Konečně, v červenci 1953, korejská válka skončila. Během války přišlo o život asi 5 milionů vojáků a civilistů. Korejský poloostrov je dodnes rozdělen.

Dva Korejci

"Kdyby se nejlepší mozky na světě rozhodly najít nás nejhorší možné místo na světě, abychom bojovali s touto zatracenou válkou," řekl jednou americký státní tajemník Dean Acheson (1893-1971), "jednomyslnou volbou by byla Korea "Poloostrov přistál v americkém klíně téměř náhodou." Od počátku 20. století byla Korea součástí japonské říše a po druhé světové válce bylo na Američanech a Sovětech, aby rozhodli, co by se mělo udělat s imperiálním majetkem jejich nepřítele. V srpnu 1945 rozdělili dva mladí pomocníci na ministerstvu zahraničí korejský poloostrov na polovinu podél 38. rovnoběžky. Rusové obsadili oblast severně od linie a Spojené státy ji obsadili na jih.

Věděl jsi? Na rozdíl od druhé světové války a Vietnamu, korejská válka nezískala ve Spojených státech velkou pozornost médií. Nejslavnějším zastoupením války v populární kultuře je televizní seriál „M * A * S * H“, který byl umístěn v polní nemocnici v Jižní Koreji. Série probíhala od roku 1972 do roku 1983 a její poslední epizoda byla v televizní historii nejsledovanější.

Na konci desetiletí se na poloostrově vytvořily dva nové státy. Na jihu se protikomunistický diktátor Syngman Rhee (1875-1965) těšil neochotné podpoře americké vlády; na severu se komunistický diktátor Kim Il Sung (1912–1994) těšil z mírně nadšené podpory Sovětů. Ani diktátor nebyl spokojený s tím, že zůstane na své straně 38. rovnoběžky, a hraniční potyčky byly běžné. Téměř 10 000 severních a jihokorejských vojáků bylo zabito v bitvě před začátkem války.

Korejská válka a studená válka

Severokorejská invaze však americkým úředníkům přinesla alarmující překvapení. Pokud jde o ně, nejednalo se pouze o hraniční spor mezi dvěma nestabilními diktaturami na druhé straně zeměkoule. Místo toho se mnozí obávali, že to byl první krok v komunistické kampani, která převzala svět. Z tohoto důvodu mnoho vedoucích osob s rozhodovací pravomocí nepovažovalo za zásah možnost. (Ve skutečnosti v dubnu 1950 zpráva Národní rady bezpečnosti známá jako NSC-68 doporučila, aby Spojené státy používaly vojenské síly k „zadržení“ komunistického expanzionismu kdekoli, kde se zdálo, že k němu dojde, „bez ohledu na vnitřní strategickou nebo ekonomickou hodnotu příslušné země. “)

"Pokud necháme Koreji klesnout," řekl prezident Harry Truman (1884-1972), "Sovět bude mít pořád v pohybu a spolkne jeden po druhém." Boj na Korejském poloostrově byl symbolem globálního boje mezi východem a západ, dobro a zlo. Když severokorejská armáda tlačila do Soulu, hlavního města Jižní Koreje, připravily Spojené státy svá vojska na válku proti samotnému komunismu.

Zpočátku byla válka defenzivní válkou, aby se komunisté dostali z Jižní Koreje a pro spojence to šlo špatně. Severokorejská armáda byla dobře disciplinovaná, dobře vycvičená a dobře vybavená; Rheeovy síly byly naproti tomu vyděšené, zmatené a zdálo se, že mají tendenci uprchnout z bojiště při jakékoli provokaci. Také to bylo jedno z nejžhavějších a nejsušších let v historii a zoufale žízniví američtí vojáci byli často nuceni pít vodu z rýžových polí, která byla oplodněna lidským odpadem. V důsledku toho byly nebezpečné střevní choroby a další nemoci neustálou hrozbou.

Do konce léta se prezident Truman a generál Douglas MacArthur (1880-1964), velitel velitele asijského divadla, rozhodli pro nový soubor válečných cílů. Nyní byla pro spojence korejská válka útočná: Byla to válka, která „osvobodila“ sever od komunistů.

Zpočátku byla tato nová strategie úspěchem. Obojživelný útok na Inchon vytlačil Severokorejce ze Soulu a zpět na jejich stranu 38. rovnoběžky. Když však americká vojska překročila hranici a zamířila na sever směrem k řece Yalu, hranici mezi Severní Koreou a komunistickou Čínou, Číňané se začali bát, že se budou chránit před tím, co nazývají „ozbrojenou agresí proti čínskému území“. Čínský vůdce Mao Zedong (1893) -1976) poslal vojáky do Severní Koreje a varoval USA, aby se držely dál od hranice Yalu, pokud to nechtělo plnohodnotnou válku

"Žádný náhradník za vítězství"?

To bylo něco, co prezident Truman a jeho poradci rozhodně nechtěli: Byli si jistí, že taková válka povede k sovětské agresi v Evropě, rozmístění atomových zbraní a milionům nesmyslných úmrtí. Generálovi MacArthurovi však cokoli, co je v rozporu s touto širší válkou, představovalo „uklidnění“, nepřijatelné koleno pod komunisty.

Když prezident Truman hledal způsob, jak zabránit válce s Číňany, udělal MacArthur vše, co mohl, aby to vyprovokoval. Nakonec v březnu 1951 poslal dopis Josephu Martinovi, vůdci republikánské republiky, který sdílel podporu MacArthura pro vyhlášení úplné války s Čínou a bylo by možné počítat s tím, že se tento dopis dostane do tisku. „Existuje,“ napsal MacArthur, „žádná náhrada za vítězství“ proti mezinárodnímu komunismu.

Pro Trumana byl tento dopis poslední slámou. 11. dubna prezident propustil generála pro nepodřízenost.

Korejská válka dosáhne Stalemate

V červenci 1951 zahájil prezident Truman a jeho noví vojenští velitelé mírové rozhovory v Panmunjom. Přesto boj pokračoval podél 38. rovnoběžky, když se jednání zastavila. Obě strany byly ochotny přijmout příměří, které udržovalo 38. paralelní hranici, ale nemohly se dohodnout na tom, zda by měli být váleční zajatci násilně „repatriováni“. (Čínští a Severní Korejci řekli ano; Spojené státy řekly ne.) Konečně po více než dvou letech jednání podepsali protivníci příměří 27. července 1953. Dohoda umožnila válečným zajatcům zůstat tam, kde se jim líbilo; nakreslil novou hranici poblíž 38. rovnoběžky, která dala Jižní Koreji dalších 1500 čtverečních mil území; a vytvořili „demilitarizovanou zónu“ široké 2 míle, která existuje dodnes.

Oběti korejské války

Korejská válka byla relativně krátká, ale výjimečně krvavá. Téměř 5 milionů lidí zemřelo. Více než polovina z těchto asi 10 procent korejské předválečné populace byla civilisty. (Tato míra civilních obětí byla vyšší než ve druhé světové válce a ve Vietnamu.) V Koreji zahynulo téměř 40 000 Američanů a více než 100 000 bylo zraněno.

FOTOGALERIE

Korejská válka