Indický zákon o nezávislosti, který vydělává nezávislé národy Indie a Pákistánu z bývalé Mogulské říše, vstupuje v platnost úderem půlnoci 15. srpna 1947. Dlouho očekávaná dohoda skončila 200 let britské nadvlády a byla vítána Indický vůdce nezávislosti Mohandas Gándhí jako „nejušlechtilejší akt britského národa“. Avšak náboženské konflikty mezi hinduisty a muslimy, které oddálily britské přiznání indické nezávislosti po druhé světové válce, brzy Gandhiho nadšení zkazily. V severní provincii Pandžáb, která byla ostře rozdělena mezi Indii ovládanou hinduisty a Pákistánem ovládané muslimy, byly během prvních několika dnů po nezávislosti zabity stovky lidí.
Indické hnutí za nezávislost získalo na začátku 20. století dynamiku a po první světové válce uspořádal Gándhí první ze svých mnoha účinných kampaní pasivního odporu na protest proti britské represivní vládě v Indii. Ve 30. letech britská vláda udělala indiánským nacionalistům určité ústupky, ale během druhé světové války se nespokojenost s britskou vládou rozrostla do té míry, že se Británie obávala ztráty Indie na Osu.
Gándhí a další nacionalističtí vůdci odmítli jako prázdné britské přísliby indické samosprávy po válce a uspořádali nenásilnou kampaň „Přestaňte Indii“, aby urychlila britský odjezd. Britské koloniální úřady odpověděly uvězněním Gándhího a stovek dalších. Protib britské demonstrace se po válce zrychlily av roce 1947 indický národní kongres váhavě přijal vytvoření Pákistánu, aby uklidnil muslimskou ligu a uzavřel jednání o nezávislosti. 15. srpna 1947 vstoupil v platnost zákon o indické nezávislosti, který inauguroval období náboženských nepokojů v Indii a Pákistánu, které by mělo za následek smrt stovek tisíců, včetně Gándhího, který byl zavražděn hinduistickým fanatikem v lednu 1948 během modlitby vigilie do oblasti muslimsko-hinduistického násilí.
