27. června 1950 prezident Harry S. Truman oznámil, že nařídí americkým letectvím a námořním silám do Jižní Koreje, aby pomohly demokratickému národu při odmítnutí invaze komunistické Severní Koreje. Spojené státy podnikly hlavní vojenskou operaci, vysvětlil, aby prosadil rezoluci OSN požadující ukončení nepřátelství a zastavení šíření komunismu v Asii. Kromě objednání amerických sil do Koreje nasadil Truman také 7. flotilu USA do Formosy (Tchaj-wan), aby zabránil invazi komunistické Číny a nařídil zrychlení vojenské pomoci francouzským silám bojujícím proti komunistickým partyzánům ve Vietnamu.
Na konferenci na Jaltě ke konci druhé světové války se Spojené státy, SSSR a Velká Británie dohodly na rozdělení Koreje na dvě samostatné okupační zóny. Země byla rozdělena podél 38. rovnoběžky, sovětské síly obsadily severní zónu a Američané rozmístěni na jihu. V roce 1947 Spojené státy a Velká Británie vyzvaly ke svobodným volbám v celé Koreji, ale Sověti odmítli vyhovět. V květnu 1948 byl v Severní Koreji vyhlášen komunistický stát Korejské demokratické lidové republiky. V srpnu byla v Jižní Koreji založena demokratická Korejská republika. Do roku 1949 stáhly Spojené státy i SSSR většinu svých jednotek z Korejského poloostrova.
Za úsvitu 25. června 1950 (24. června ve Spojených státech a Evropě) napadlo 90 000 komunistických jednotek Severokorejské lidové armády Jižní Koreji přes 38. rovnoběžku, chytilo korejské síly zcela mimo dohled a házelo je do unáhleného stavu jižní ústup. Odpoledne 25. června se Rada bezpečnosti USA sešla na mimořádném zasedání a schválila rezoluci USA, v níž požadovala „okamžité zastavení nepřátelství“ a stažení severokorejských sil na 38. rovnoběžku. V té době SSSR bojkotoval Radu bezpečnosti kvůli odmítnutí Spojených států připustit Čínskou lidovou republiku, a tak zmeškal svou šanci vetovat toto a další klíčové rezoluce Spojených států.
27. června prezident Truman oznámil národu a světu, že by Amerika zasáhla do korejského konfliktu, aby komunismem zabránila dobytí nezávislého národa. Truman navrhoval, že SSSR je za severokorejskou invazí, a ve skutečnosti Sověti invazi, která byla prováděna sovětskými tanky a zbraněmi, mlčky schválili. Navzdory obavám, že americká intervence v Koreji by mohla vést k otevřenému válčení mezi Spojenými státy a Ruskem po letech „studené války“, se Trumanovo rozhodnutí setkalo s obrovským souhlasem Kongresu a americké veřejnosti. Truman nepožádal o prohlášení války, ale Kongres hlasoval pro prodloužení návrhu a zmocnil Trumana k vyvolání záložníků.
28. června se Rada bezpečnosti znovu sešla a při pokračující absenci Sovětského svazu přijala rezoluci USA, která schvaluje použití síly proti Severní Koreji. 30. června Truman souhlasil s americkými pozemními silami v Koreji a 7. července Rada bezpečnosti doporučila, aby všechny síly Spojených států vyslané do Koreje byly pod velením USA. Následující den byl generál Douglas MacArthur jmenován velitelem všech sil USA v Koreji.
V zahajovacích měsících války americké síly pod vedením USA rychle postupovaly proti Severokorejcům, ale čínská komunistická vojska vstoupila do boje v říjnu a vrhla spojence do unáhleného ústupu. V dubnu 1951 Truman zbavil MacArthura svého velení poté, co veřejně vyhrožoval bombardováním Číny v rozporu s Trumanovou válečnou politikou. Truman se obával, že eskalace bojů s Čínou přivede Sovětský svaz do korejské války.
V květnu 1951 byli komunisté tlačeni zpět k 38. rovnoběžce a bitevní linie zůstala v této blízkosti po zbytek války. 27. července 1953, po dvou letech vyjednávání, bylo podepsáno příměří, které ukončilo válku a obnovilo korejskou divizi z roku 1945, která stále existuje. V Korejské válce bylo zabito přibližně 150 000 vojáků z Jižní Koreje, Spojených států a zúčastněných států Spojených států a zahynulo až jeden milion jihokorejských civilistů. Odhaduje se, že bylo zabito 800 000 komunistických vojáků a zemřelo více než 200 000 severokorejských civilistů.
Původní postava amerických vojáků ztratila 54 246 mrtvých, což bylo kontroverzní, když Pentagon v roce 2019 uznal, že do tohoto počtu byly začleněny všechny americké jednotky zabité po celém světě v době korejské války. Například každý americký voják zabitý při dopravní nehodě kdekoli na světě od června 1950 do července 1953 byl považován za oběť korejské války. Pokud jsou tyto úmrtí odečteny od celkového počtu 54 000 a zanechají v korejském operačním sále pouze Američané, kteří zemřeli (z jakékoli příčiny), celkový počet mrtvých v Korejské válce je 36 516.
