Ponižující porážka druhé francouzské říše Ludvíka Napoleona je dokončena 10. května 1871, když je podepsána Frankfurtská smlouva, končí francouzsko-pruská válka a označuje rozhodující vstup nově sjednoceného německého státu na jeviště Evropská mocenská politika, tak dlouho ovládaná velkými říšemi Anglie a Francie.
Kořenem francouzsko-pruského konfliktu byla touha ambiciózního státníka knížete Otta von Bismarcka sjednotit sbírku německých států pod kontrolou těch nejsilnějších z nich, jeho vlastního Pruska. Událost, která okamžitě vyvolala válku, byla nabídka Bismarcka navržená princem Leopoldem z pruské Hohenzollernské královské rodiny na španělský trůn po revoluci v roce 1868. Zděšena myšlenkou prusko-španělského spojenectví Francouzská vláda Louise Napoleona (nebo Napoleona III) tuto myšlenku zablokoval a, odhodlaný ponořit Prusko do podřízenosti, trval na tom, že pruský král Wilhelm I. se osobně omlouvá francouzskému panovníkovi a slibuje, že už nebudou existovat další takové pokusy Hohenzollernů. Wilhelm odmítl a následně povolil Bismarckovi zveřejnit francouzské požadavky a jejich vlastní odmítnutí; princ tak věděl, že takový krok by vyvolal válku, kterou si sám velmi přál, aby Prusko zcela osvobodil od francouzského vlivu.
Ve snaze získat prestiž po mnoha porážkách v zahraničí a znovu potvrdit svou vojenskou dominanci na evropském kontinentu, Francie vyhlásila válku 19. července 1870. Bohužel pro Francouzi státy jižního Německa ctily své smlouvy s mocným Pruskem a okamžitě podpořily Wilhelmovy armády. Na začátku války tak mohli Němci zorganizovat asi 400 000 mužů, což je dvojnásobek počtu francouzských jednotek. Pod nejvyšším velením Wilhelma a vedeného hraběm Helmuthem von Moltke'known jako Moltke Elder, aby ho odlišil od svého synovce, který by velel německým silám během první světové války, bez německé armády prořízly široký pás přes Francii a získaly horní ruku téměř od začátku boje.
Zásadní bitva o válku, bojující kolem města Sedan v severní Francii, měla za následek dravé německé vítězství, ve kterém byl zajat samotný Napoleon III. Když se Paříž dozvěděla o císařově zajetí, vybuchla; zákonodárné shromáždění bylo rozpuštěno a Francie byla prohlášena za republiku. Mezitím se Němci uzavírali: do konce září zajali Štrasburk a úplně obklíčili francouzské hlavní město, které několik měsíců nemilosrdně obléhali a bombardovali. 19. ledna 1871 byla francouzská vláda nucena zahájit jednání o kapitulaci. O den dříve, v dodatečném ponížení pro Francii, byl splněn bismarckiánský sen o sjednocení, protože Wilhelm I. z Pruska byl korunován císařem nebo kaiserem nového německého státu na ceremoniálu, který se konal v honosné Zrcadlové síni, v pařížském Versailleském paláci.
Podle podmínek závěrečné smlouvy podepsané 10. května 1871 ve Frankfurtu nad Mohanem Německo připojilo francouzské provincie Alsasko (kromě Belfort) a Lorraine; Francouzi byli také nařízeni zaplatit odškodnění ve výši pěti miliard franků. Německá vojska okupovala Francii až do září 1873, kdy byla částka vyplacena v plné výši. Franko-pruská válka a téměř tři roky německé okupace, které následovaly, znamenaly začátek rostoucí nepřátelství mezi úzkostnou Francií, jejím vlivem a úpadkem moci a usilováním o Německo, technologicky a průmyslově nadřazený národ, který v první dekádě 20. století vybudovalo nejsilnější pozemní armádu na evropském kontinentu. V létě roku 1914 by tato rivalita explodovala v celosvětovém válčení v plném rozsahu a postavila Francii a spojence proti Německu a centrálním mocnostem v nejničivějším konfliktu, jaký kdy svět viděl.
