Lend-Lease Act, navržený na konci roku 1940 a schválený v březnu 1941, byl hlavním prostředkem pro poskytování americké vojenské pomoci zahraničním národům během druhé světové války. Schválilo prezidenta k převodu zbraní nebo jakýchkoli jiných obranných materiálů, na které Kongres přidělil peníze „vládě kterékoli země, jejíž obranu považuje prezident za životně důležitou pro obranu Spojených států.“ Tím, že povolil převod dodávek bez kompenzace do Británie, Čína, Sovětský svaz a další země umožnily Spojeným státům podporovat své válečné zájmy, aniž by byly v bitvě příliš rozšířeny.
Zákon o půjčování a pronájmu z 11. března 1941 byl hlavním prostředkem poskytování vojenské pomoci USA cizím národům během druhé světové války. Tento akt zmocnil prezidenta k převodu zbraní nebo jakýchkoli jiných obranných materiálů, na které Kongres přidělil peníze „vládě kterékoli země, jejíž obranu považuje prezident za životně důležitou pro obranu Spojených států.“ Británie, Sovětský svaz, Čína, Brazílie, a mnoho dalších zemí dostalo zbraně podle tohoto zákona.
Tím, že prezident umožnil převést válečný matériel na obklíčenou Británii a bez placení, jak vyžaduje zákon o neutrálnosti z roku 1939, umožnil Britům bojovat, dokud události nevedly Ameriku ke konfliktu. Rovněž obcházelo obtížné problémy s válečnými dluhy, které následovaly po první světové válce.
Lend-Lease přivedl USA o krok blíž ke vstupu do války. Proti tomu byli izolacionisté, jako je republikánský senátor Robert Taft. Taft správně poznamenal, že návrh zákona „dá prezidentovi moc pokračovat v nehlášené válce po celém světě, ve které by Amerika dělala vše, kromě toho, aby ve frontových zákopech, kde jsou boje, umístili vojáky do frontových linií“.
Čtenářův společník k americké historii. Eric Foner a John A. Garraty, editoři. Copyright © 1991 vydavatelství Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company. Všechna práva vyhrazena.
