Šest dní po smrti Hu Yaobanga, sesazeného vůdce Čínské komunistické strany, zaměřeného na reformu, se shromáždí asi 100 000 studentů na pekingském náměstí Nebeského klidu, aby si připomněly Hu a vyjádřily nespokojenost s čínskou autoritativní komunistickou vládou. Další den se ve Velké síni lidu Tiananmen konala oficiální vzpomínková služba pro Hu Yaobanga a zástupci studentů nesli petici ke schodům Velké síně a požadovali setkání s premiérem Li Pengem. Čínská vláda takové setkání odmítla, což vedlo k obecnému bojkotu čínských univerzit po celé zemi a k rozsáhlým výzvám k demokratickým reformám.
Studenti z více než 40 univerzit, kteří ignorovali vládní varování před násilným potlačením jakékoli masové demonstrace, zahájili 27. dubna pochod do Tchien-an-men. Studenti se k nim připojili dělníci, intelektuálové a státní zaměstnanci a do poloviny května se naplnilo více než milion lidí náměstí, místo komunistického vůdce Mao Zedong, vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949. 20. května vláda formálně vyhlásila v Pekingu stanné právo a byli vyzváni vojáci a tanky, aby rozptýlili disidenty. Velké množství studentů a občanů však blokovalo postup armády a do 23. května se vládní síly stáhly zpět na okraj Pekingu.
3. června, s vyjednáváními o ukončení protestů a výzvami k eskalaci demokratických reforem, dostali vojáci od čínské vlády rozkazy za Tiananmen za každou cenu. Do konce příštího dne čínské jednotky násilně vyčistily náměstí Nebeského klidu a Pekingské ulice, zabily stovky demonstrantů a zatkly tisíce demonstrantů a dalších podezřelých disidentů. V týdnech po zásahu vlády byl popraven neznámý počet disidentů a komunističtí tvrdohlavci převzali pevnou kontrolu nad zemí.
Mezinárodní společenství bylo při incidentu rozhořčeno a hospodářské sankce uvalené Spojenými státy a dalšími zeměmi poslaly čínskou ekonomiku do úpadku. Koncem roku 1990 však mezinárodní obchod pokračoval, částečně díky propuštění několika stovek uvězněných disidentů Čínou.
