14. srpna 1917, jak světová válka vstoupí do svého čtvrtého roku, Čína opustí svou neutralitu a vyhlásí válku Německu.
Velká válka se od svého počátku nijak neomezovala na evropský kontinent; na Dálném východě se dva soupeřící národy, Japonsko a Čína, snažily najít svou vlastní roli ve velkém konfliktu. Ambiciózní Japonsko, spojenec Británie od roku 1902, neztrácel čas vstupem do boje, vyhlášením války s Německem 23. srpna 1914 a okamžitým vykreslením zajmout Tsingtao, největší německou zámořskou námořní základnu nacházející se na čínském poloostrově Shantung, obojživelným útokem. Asi 60 000 japonských jednotek, kterým pomáhaly dva britské prapory, následně porušilo čínskou neutralitu přímořským přístupem od moře směrem k Tsingtao a 7. listopadu, kdy se německá posádka vzdala, zajala námořní základnu. V lednu představilo Japonsko Číně tzv. 21 poptávek, které zahrnovaly rozšíření přímé japonské kontroly nad většinou Shantungu, jižní Manchurie a východní vnitřní Mongolsko a zabavení více území, včetně ostrovů v jižním Pacifiku ovládaných Německem.
Vnitřně rozdělená Čína, která bojovala po revoluci v roce 1911 a pádu mocné dynastie Manchu v následujícím roce, byla nucena přijmout všechny, ale nejradikálnější z 21 poptávek; její nový prezident Sun Yat-sen, zakladatel strany Kuomintang (KMT) nebo strany nacionalistických národů, použil čínský hněv nad požadavky, aby odůvodnil svou nabídku na obnovení monarchie a na instalaci sebe jako císaře. Vládl však jen krátce, ale předtím, než ho opozice čínských vojenských vůdců přinutila vrátit zemi k republikánské formě vlády.
Když Čína 14. srpna 1917 vyhlásila válku Německu, jejím hlavním cílem bylo získat si místo u poválečného vyjednávacího stolu. Čína se především snažila znovu získat kontrolu nad životně důležitým poloostrovem Shantung a znovu potvrdit svou sílu před Japonskem, jeho nejdůležitějším protivníkem a soupeřem o kontrolu v regionu. Na mírové konferenci ve Versailles po příměří se Japonsko a Čína hořce snažily přesvědčit Allied Supreme Council´dominovanou Spojenými státy, Francií a Británií o jejich příslušných nárokech na poloostrově Shantung. Výhoda byla nakonec zasažena ve prospěch Japonska, které ustoupilo od své žádosti o doložku o rasové rovnosti ve smlouvě výměnou za kontrolu nad značným hospodářským majetkem Německa v Shantungu, včetně železnic, dolů a přístavu v Tsingtao.
Ačkoliv Japonsko slíbilo, že se Shantung vrátí do Číny, nakonec to v únoru 1922 učinilo, Číňané byli silně pobouřeni spojeneckým rozhodnutím upřednostňovat Japonsko ve Versailles. 4. května 1919 se na náměstí Nebeského klidu konala obrovská demonstrace, která protestovala proti mírové smlouvě, kterou čínští delegáti ve Versailles odmítli podepsat. "Když se k nám konečně dostaly zprávy z Pařížské mírové konference, byli jsme velmi šokováni," vzpomněl si jeden čínský student. "Okamžitě jsme se probudili k tomu, že cizí národy byly stále sobecké a militaristické a že to byli všichni velcí lháři." Rok po uzavření mírové konference vytvořili radikální čínští nacionalisté Čínskou komunistickou stranu, která pod vedením Mao Tse- Tung a Chou En-lai, stejně jako mnoho dalších bývalých vůdců demonstrací proti Versailleské smlouvě, by v roce 1949 získali v Číně moc.
