Během druhé světové války podepsali zástupci různých regionů Jugoslávie příměří s nacistickým Německem v Bělehradě a končili 11 dní marného odporu proti invazivní němčině Wehrmacht. Více než 300 000 jugoslávských důstojníků a vojáků bylo zajato. Pouze 200 Němců zemřelo při dobytí Jugoslávie.

27. března 1941, dva dny poté, co jugoslávská vláda podepsala kontroverzní pakt s mocnostmi Osy, jugoslávští letečtí důstojníci s pomocí britských tajných služeb svrhli proosý režim země. V reakci na to nacistický vůdce Adolf Hitler zahájil masivní invazi do země, která začala 6. dubna bombardováním Bělehradu. Jugoslávští obránci, tvoření různých politicky nestabilních národností, byli nasměrováni hordy německých, italských, maďarských a bulharských jednotek napadajících jejich zemi.

17. dubna se Jugoslávie vzdala a byla rozdělena, s výjimkou loutkového státu Chorvatsko, mezi čtyři invazní síly Osy. Okupační jednotky zhoršily tradiční náboženské a národní rozdíly v regionu a Srbové byli obzvláště brutalizováni. Na konci roku se však objevila dvě samostatná účinná hnutí odporu, jedno vedené plukovníkem Dragolyubem Mihailovičem, který byl loajální k jugoslávské exilové vládě, a druhým vedeným Josipem Broz Titem, který byl tvořen členové nelegální Komunistické strany Jugoslávie.