Obsah
Vystoupení čtrnácti bodů prezidenta Woodrowa Wilsona bylo projevem před společným zasedáním kongresu 8. ledna 1918, během něhož Wilson nastínil svou vizi stabilního a dlouhotrvajícího míru v Evropě, Americe a zbytku světa po První světová válka.
Wilsonův návrh požadoval, aby vítězní spojenci stanovili nesobecké mírové podmínky s poraženými ústředními mocnostmi první světové války, včetně svobody moří, obnovy území dobytých během války a práva na národní sebeurčení v takových sporných regionech, jako je Balkán.
Devastace a krveprolití první světové války Wilsonovi poněkud ilustrovaly nevyhnutelný vztah mezi mezinárodní stabilitou a americkou národní bezpečností.
Současně se snažil uklidnit americké izolacionisty prohlášením, že svět musí být „uzpůsoben a bezpečný, aby mohl žít; a zejména aby byl zajištěn pro každý mírumilovný národ, který, stejně jako náš, chce žít svůj vlastní život, určovat své vlastní instituce, být zajištěn spravedlností a spravedlivým jednáním ostatních národů světa proti síle a sobectví agrese."
Jaké byly čtrnáct bodů?
Ve svém projevu Wilson rozepsal 14 strategií k zajištění národní bezpečnosti a světového míru. Několik bodů se zabývalo konkrétními územními otázkami v Evropě, ale nejvýznamnější sekce daly tón poválečné americké diplomacii a ideály, které by tvořily páteř zahraniční politiky USA, protože národ dosáhl status supervelmoci na počátku 20. století.
Wilson mohl předvídat, že mezinárodní vztahy by se staly důležitějšími pro americkou bezpečnost a globální obchod. Obhajoval rovné obchodní podmínky, omezování zbraní a národní suverenitu pro bývalé kolonie oslabujících říší Evropy.
Jedním z Wilsonových účelů při přednášce řeči čtrnácti bodů bylo představit praktickou alternativu k tradičnímu pojetí mezinárodní rovnováhy moci zachované spojenectvím mezi vírou národů, v životaschopnost, která byla rozbita světovou válkou a bolševikem - inspirované sny o světové revoluci, které v té době získávaly půdu v Rusku i mimo něj.
Wilson také doufal, že ve válce na spojenecké straně bude udržovat konfliktní Rusko. Toto úsilí se setkalo s neúspěchem, protože bolševici hledali mír s centrálními mocnostmi na konci roku 1917, krátce po převzetí moci po ruské revoluci.
Jinak však Wilsonova čtrnáct bodů hrála v následujících několika letech ve světové politice zásadní roli. Projev byl přeložen a distribuován vojákům a občanům Německa a Rakouska-Uherska a přispěl k jejich rozhodnutí dohodnout se na příměří v listopadu 1918.
Versailleská smlouva
Stejně jako on sám byl i Wilsonův čtrnáct bodů liberální, demokratický a idealistický. Mluvil velkolepě a inspirativně, ale byl si méně jistý o specifikách toho, jak bude jeho cílů dosaženo.
Na pařížské mírové konferenci se Wilson musel potýkat s vůdci dalších vítězných spojeneckých národů, kteří nesouhlasili s mnoha ze čtrnácti bodů a požadovali pro Německo ve Versailleské smlouvě přísné sankce.
Důležité je, že Wilson naléhal na zřízení mezinárodního řídícího orgánu spojených národů za účelem zajištění politické nezávislosti a územní celistvosti velkých i malých zemí. Jeho myšlenka zrodila krátkotrvající Ligu národů. Životaschopnější OSN by vznikla až po uzavření dalšího ničivého globálního konfliktu: druhé světové války.
