V tento den v roce 1949 prezident Harry S. Truman ve svém projevu o stavu Unie oznamuje, že každý Američan má právo očekávat od naší vlády spravedlivou dohodu.

V souvislosti s politikou nového obchodu Franklina Roosevelta oznámil Truman své plány na reformu domácí politiky, včetně národního zdravotního pojištění, veřejného bydlení, legislativy v oblasti občanských práv a federální pomoci vzdělávání. Obhajoval zvýšení minimální mzdy, federální pomoc zemědělcům a rozšíření sociálního zabezpečení, jakož i naléhání na okamžité provádění antidiskriminačních politik v oblasti zaměstnanosti. Truman se zasazoval o ambiciózní liberální agendu založenou na politikách, které nejprve formuloval jeho předchůdce Franklin D. Roosevelt. V letech následujících po druhé světové válce a inflaci se však národní politika posunula doprava, hospodářská přeměna z válečného na mírový průmysl a rostoucí protikomunistický sentiment poskytly Trumanovým plánům hlavní překážky. K rostoucí kontingenci konzervativců a jižních demokratů v Kongresu spravedlivá dohoda zasáhla socialismus.

Po jeho znovuzvolení sesuvem v roce 1948 se Trumanovi podařilo přesvědčit Kongres, aby prošel několika svými liberálními reformami. Téměř zdvojnásobil minimální mzdu ze 40 centů na 75 centů za hodinu a založil zákon o bydlení, který chudým poskytoval 800 000 nových domů. Ačkoli Kongres schválil Trumanovo rozšíření dávek sociálního zabezpečení, odmítl myšlenku národní zdravotní péče, vyhnul se přijetí jakékoli nové legislativy v oblasti občanských práv a nedokázal agresivně řešit obavy ohledně spravedlivých pracovních praktik.

Zahraniční záležitosti, zejména korejská válka a studená válka, začaly v roce 1950 Trumana stále více rozptylovat od domácích záležitostí.