Francouzský důstojník Alfred Dreyfus, odsouzený za předávání vojenských tajemství Němcům, je zbaven své hodnosti v ponižujícím veřejném obřadu na nádvoří pařížské Ecole Militaire. Židovský dělostřelecký kapitán, odsouzený za chabé důkazy ve velmi nepravidelném soudním řízení, začal o čtyři měsíce později svůj trest odnětí svobody na notoricky známou Vězeňskou ostrovní věznici ve Francouzské Guyaně.

Případ Dreyfus ukázal, že antisemitismus proniká do francouzské armády a, protože mnozí ocenili vládu, ve Francii obecně. Zájem o tento případ zanikl až do roku 1896, kdy byly zveřejněny důkazy, podle kterých se jako vinný podílel francouzský major Ferdinand Esterhazy. Armáda se pokusila tyto informace potlačit, ale následoval národní rozruch, a armáda neměla na výběr, než postavit Esterházy před soud. V lednu 1898 se konal soudní boj a Esterházy byl během hodiny osvobozen.

Jako odpověď francouzský romanopisec Emile Zola zveřejnil otevřený dopis na přední straně knihy Aurore nazvaný „J'Accuse“, který obvinil soudce z toho, že je pod palcem armády. Do večera bylo prodáno 200 000 kopií. O měsíc později byla Zola odsouzena k vězení za urážku na cti, ale podařilo se jí uprchnout do Anglie. Mezitím se ze skandálu zrodila nebezpečná národní divize, ve které nacionalisté a členové katolické církve podporovali armádu, zatímco republikáni, socialisté a obhájci náboženské svobody se postavili, aby bránili Dreyfuse.

V roce 1898 major Hubert Henry, objevitel původního dopisu připisovaného Dreyfusovi, připustil, že vytvořil mnoho důkazů proti Dreyfusovi a spáchal sebevraždu. Brzy poté uprchl Esterhazy ze země. Armáda byla nucena nařídit novému válečnému soudu pro Dreyfuse. V roce 1899 byl shledán vinným v dalším výstavním procesu a odsouzen k 10 letům vězení. Nová francouzská vláda mu však odpustila a v roce 1906 jeho odvolací soud zrušil nejvyšší odvolací soud. Debakl Dreyfusovy aféry přinesl ve Francii větší liberalizaci, snížení síly armády a formální oddělení církve a státu.